RECENZE / BOHEMIAN RHAPSODY

02.11.2018

Queen, Freddie a nic víc.

Neexistuje snad nikdo, kdo by o nich neslyšel. Jejich hudba ovlivnila celé generace muzikantů a zapsala se do srdcí miliónu lidí. Queen. Legendární kapela s ještě více ikoničtějším frontmanem. Freddie Mercury byl hudební génius. Nebudu daleko od pravdy, když si ho dovolím označit jako jedno z nejlepších zpěváků všech dob. Není se čemu divit, že se přišlo s myšlenkou na životopisný snímek, který je zaměřený především na jeho život a dílo. Do režie se pustil Bryan Singer (Obvyklí podezřelí, X-Men), ale stejně jako životy členů kapely, tak ani tenhle projekt se neobešel bez komplikací. Jednou se ovšem stalo, že Singer tři dny v kuse nepřišel na plac a studiu došla trpělivost. Rozhodlo se tak Singera vyrazit a na jeho místo dosadili Dextera Fletchera (Orel Eddie), který dotočil zbývající scény.

Film zasahuje do velmi krátkého časového období, většina děje se odehrává v sedmdesátých letech, kde můžeme sledovat, jak se kapela dávala dohromady, jak vznikaly největší hity a i to, jak narůstající Freddieho ego narušovalo řádný chod skupiny. Jestli čekáte, že se Singer zaobíral kontroverznějšími tématy, tak máte jednoduše smůlu. V tomhle ohledu jede na jistotu, nevybočuje ze zadaných mantinelů, a servíruje tak vykleštěnou verzi příběhu, který mohl být mnohem osobitějším a nutno říci i zajímavějším.

Začnu pozitivně. I přes všechen všeobjímající patos, je tenhle snímek stylisticky prvotřídní. Řemeslně naprosto skvěle zvládnutá střihová skladba, díky níž film neskutečně rychle odsýpá. Koncertní scény jsou grandiózní, dynamické a ne zbytečně opulentní. Rami Malek hraje jak o život a jeho výkon dokáže strhnout. Ostatní tolik času nedostanou, ale castingově jsou trefa. Potěší zejména moc příjemná role Toma Hollandera nebo další maskové představení Mika Myerse. Podobnost herců s členy kapely je naprosto přesná. Až jsem měl někdy pocit, jako by se na plátně objevili skuteční Brian May nebo John Deacon.

Trošku zamrzí, že i když ve filmu uběhne cca 15 let, tak se postavy vzhledově moc nezmění, ale to je opravdu jen detail, na kterém tenhle film nestojí ani nepadá. Dobře je zde nastíněn vztah mezi Freddiem a jeho ženou Mary, kterou si zahrála Lucy Boynton. Jejich scény jsou pro mě tím nejsilnějším a nejvíce uvěřitelným prvkem filmu. Určitě bych ocenil i to, jak se tvůrci vypořádali s Freddiho nemocí. Zbytečně se nesklouzává k citově vypočítavým a slzopudným scénám. Za to palec nahoru.

Nyní se dostávám k tomu, proč pro mě není Bohemian Rhapsody tak zásadní pecka. Singer bohužel neměl moc na výběr a musel točit dle pokynů producentského dohledu, ve kterém byly i členové kapely. Na jednu stranu to chápu. Nechtěli dospět do situace, kdy by na scénu přišly momenty, které by byly až příliš kontroverzní a mohly by tak pošpinit Freddieho pověst. Je to škoda. Přičemž by bylo o čem vyprávět. Příběhů je mnoho, stačí se podívat na nespočet dokumentů o tom, jak byl Freddie promiskuitní, jak probíhaly jeho večírky a jaké hnusy do sebe ládoval. Tvůrci se bohužel drží toho, jak bylo všechno pěkné, slunce svítilo i do temných koutů, sem tam se zamračilo, ale všem na tvářích zůstal onen povinný úsměv.

Přitom to není nutné. Freddieho máme rádi pro jeho energické vystupování a především kvůli jeho hudbě, opravdu není nutné ho zbytečně glorifikovat a samoúčelně si přičítat body za naprosto nevěrohodnou a rádoby pohodlnou atmosféru filmu. V těchto momentech u mě Bohemian Rhapsody naprosto selhává a sklouzává do kategorie životopisných snímků, které chtějí ukázat jen to dobré a to špatné nešetrně zamést pod koberec.

Všechno tak musí napravovat závěrečných 25 minut, které téměř dokonale zachycují vystoupení skupiny na charitativním koncertu Live Aid ve Wembley v roce 1985. Musím se přiznat, že takovou husinu jsem neměl hodně dlouho. Naprosto přesná rekonstrukce jedno z nejlepších živých hudebních vystoupení všech dob. Tvůrci si dávají velmi záležet na detailech a ti z vás, kteří mají tuhle akci nakoukanou, mi jistě dají za pravdu, že doslovnost oněch záběru je dechberoucí. Rami Malek se pohybuje stejně jako Freddie, kelímky s Pepsi stojí přesně tam kde by měly, technici si vysedávají na konstrukci pódia a ze všeho nejvíc vás dostane ta elektrizující atmosféra, která na vás sála z každého záběru. Ten konec je dokonalý a všem připomene, jakou ikonou byl Freddie už za svého života.

Bohemian Rhapsody rozhodně není špatný životopisný film, jen je problém v tom, že životopisný až tak není. Spíše bych ho bral jako výcuc z toho nejlepšího, co se Queenům povedlo, to špatné je ovšem zbytečně upozaděno a kvůli tomu působí tenhle snímek nekompletně. Jak tak pokukuji po ostatních názorech tak zjišťuji, že spoustě lidem je ta příběhová prázdnota a strohost mnohem bližší, než možná konfrontace s trošku ošklivější realitou. Bůhví, jak by tenhle projekt dopadl, kdyby se do něj pustil Sacha Baron Cohen, který chtěl světu ukázat, jaký byl skutečný Freddiho život. To se zřejmě asi nikdy nedozvíme a proto se budeme muset spokojit s touhle vlažnou a nepříliš průraznou verzí. 

6/10