RECENZE / OUTLAW KING

30.12.2018

Zdánlivě mrtvý žánr se po letech opět vrátil na televizní obrazovky. Ano, jen pár šťastlivců mohlo vidět Outlaw King na velkém plátně a je to zatracená škoda, ale taková je doba a můžeme být vlastně rádi, že se Netflix do takových filmů vůbec pouští. Mám dojem, že za pár měsíců bude uvolňování Netflixovských premiér do kin mnohem častější, protože vidět film na velkém plátně je přece jen diametrálně odlišný požitek a zážitek. Zvláště u takové produkce. Režie se ujal David Mackenzie, který má za sebou velmi povedený neo-western Hell or High Water (Za každou cenu) nebo solidní romantické scífko Perfect sense. Takže neumětel to rozhodně není a potvrzuje to i v Outlaw King, ve kterém si zopakoval spolupráci s hercem Chrisem Pinem, kterého obsadil do role skotského krále Roberta Bruce.

Jedná se o nepřímé pokračování Statečného srdce, ve kterém se rod Bruců schovával v koutě, sledoval pouze své zájmy a nepřiklonil se tak k žádné straně. Outlaw King se odehrává ještě za života Williama Wallace, a i když se v něm jeho jméno pouze zmíní a objeví se pár jeho končetin, tak je jeho poprava jakýmsi katalyzátorem skotské rebélie, ze které je Skotsko sice už unavené a vzdor vůči králi Edwardu I. slábne, ale to se mění s vystoupením Roberta Bruce ze stínu, který chce nebo musí využít Wallacevo smrti a konečně sjednotit skotský lid.

Už po promítání na Torontském festivalu Mackenzie oznámil, že se rozhodl sestříhat film o 20 minut materiálu. Původní verze měla dokonce více jak 4 hodiny. Proč to udělal netuším, ale po zhlédnutí mi těch 20 minut určitě chybí. I přes relativně krátkou stopáž je film v některých momentech až příliš strnulý a dějově se vůbec nikam neposouvá. Možná za to může onen vystřižený materiál, který mohl sloužil jako pojítko a doplněk některým scénám, které Mackenzie nepovažoval za až tak důležité ve spojitosti s dějem filmu. Je to škoda, protože tenhle typ filmu by si určitě zasloužil být spatřen ve své plné kráse.

I přesto se dá říci, že příběh plyne tak jak by měl, a i přes menší zádrhely se vlastně člověk nenudí. O postavách se dozvíte přesně to, co potřebujete, zbytečně se nezabíhá do detailů a pracuje se s tím, že divák má alespoň nějaké to historické povědomí. Byla to krutá, bezcitná a špinavá doba a na každém záběru je to vidět. Po pár scénách si v klidu můžete říct, že tak nějak mohlo vypadat Skotsko a Anglie na přelomu třináctého a čtrnáctého století. Zbytečně se zde nevtipkuje, humor je zde striktně upozaděn a díky tomu působí chování postav velmi věrohodně. Atmosféra je už od začátku velmi hutná a je zde cítit ona tenze, která se naplno projeví ve finální třetině filmu.

Herecké obsazení překvapivě skvěle funguje a prakticky všechny postavy mají co říci. Jejich vliv na vývoj příběhu je značný a za celou dobu mi nepřišlo, že by byl někdo navíc. Chris Pine hraje bravurně. Sice mi v některých komornějších scénách přišel až příliš chladný, ale vše dokázal vynahradit svou živelností na bitevní poli. Velkým překvapení je výkon Arona Taylora-Johnsona, který si roli Sira Jamese Douglase velmi viditelně užil. To se prostě musí vidět, popisovat jeho maniakální chování by bylo dosti obtížné. Dobře si vedla také Florence Pugh, která ztvárnila Bruceovu manželku. A v neposlední řadě si pochvalu zaslouží i představitel Edwarda I., Stephen Dillane.

To, co zaujme na první pohled je jednoznačně vizuál. Mackenzie využívá na maximum skotských reálií a sype na diváka jeden úchvatný záběr za druhým, které jsou navíc podepřené praktickými kulisami a dobovými kostýmy, které nemají chybu. Ona autentičnost je zde vytěžena na maximum a rozhodně by se dala označit jako jeden ze základních stavebních kamenů tohoto snímku.  Za kameru se postavil Barry Ackroyd, který má neuvěřitelný cit pro akčnější pasáže filmu a díky tomu si vychutnáte každou bitvu na sto procent. Zejména ta finální má díky kameře neuvěřitelný náboj a dynamiku. Lepé nasnímanou bitvu jen tak neuvidíte. Obrazy jsou vážně úžasné a podmanivé. Vyobrazená brutalita slouží jako prostředek k poznání oné doby, nikoli jako samoúčelný explicitní výjev, který by měl za účelem pouze šokovat.

Outlaw King není obyčejný historický velkofilm. Možná ani nechce být. Na to je příliš příběhově sevřený a neprobouzí tolika emocí jako třeba Statečné srdce, ale má podobný historický přesah. Klidně bych si dal onu čtyřhodinovou verzi. Takový typ filmu zde chyběl a já děkuji Netflixu za nevšední filmový zážitek. Sice bych byl rád, kdybych ho mohl někdy spatřit i na velké plátně, kam bezesporu takový film patří, ale zatím se spokojím s touto variantou. Není to film bez chyb, ale stále je to lepší než většina současné produkce a ve svém žánru je to opravdu jeden z nejlepších filmů posledních dvaceti let. Brutální, velkolepé, nádherně natočené a perfektně zahrané.

8/10