RECENZE / PRVNÍ ČLOVĚK

19.10.2018

Houstone, tady základna Tranquility. Orel přistál.

Člověk od nepaměti překonává své možnosti a bortí hranice. Před téměř půl stoletím se ale podařilo něco, co do té doby bylo něčím doslova nemyslitelným. Prezident Kennedy na začátku šedesátých let dal jasný cíl. Stanout do konce dekády na povrchu Měsíce. Tak se i stalo.  Jedná se tak o největší a nejúžasnější věc, co kdy člověk dokázal. Proto je s podivem, že za tu dobu nevznikl žádný celovečerní hraný film, který by se zabýval právě tímto triumfem lidského pokolení. Existuje nespočet dokumentů, které jsou plné terminologie, úžasných dobových záběrů a pak je tu ten typ dokumentů, které hltají především fanoušci různých konspiračních teorií. Pro Americkou vládu to prý tenkrát natočil jakýsi Stanley Kubrick. Ano, i těmhle ʺfaktům" jsou lidé ochotni věřit. Já naštěstí patřím mezi tu část lidí, která věří, že Armstrong poskakoval na skutečném Měsíci a ne ve studiu Universalu.

Odhodlat se k natáčení příběhu, který v podstatě všichni velmi důvěrně známe je dost obtížná věc. Ničím nepřekvapíte, nemůžete si dovolit různé příběhové kudrlinky nebo snad lživá fakta. Musíte zaujmout formou. Damien Chazelle si vybral velmi těžkou látku a abych napsal pravdu, tak jsem měl poměrně velké obavy. I přes nesmírný talent je Chazelle stále ještě velmi mladý (32) a ano, na své krbové římse už má Oscara za režii La La Landu, ale ani to nezaručí doživotní přízeň tvůrčí múzy. Do hlavní úlohy Neila Armstronga si Chazelle vybral Ryana Goslinga, který je známý především svým velmi úsporným a někdy až chladným hereckým projevem. Což vlastně přesně pasuje do celkového pojetí filmu.

Na první pohled je První člověk typickým životopisným snímek, který zevrubně popisuje Armstrongův osobností vývoj během šedesátých let, co vše ho vedlo k tomu, aby se odhodlal na nejodvážnější misi, co kdy člověk podnikl a z velké části ukazuje i to, jak velký dopad mělo jeho počínání na jeho manželství a rodinný život. Film má výborné entrée, které hodně připomíná úvod Interstellaru, ostatně na Nolanův vesmírný opus jsem si během projekce vzpomněl ještě mnohokrát. Možná to bude i tím, že vedoucím výpravy je Nathan Crowley, dvorní spolupracovník právě Christophera Nolana. Snímek má dvě úrovně. Osobní a profesní. Celkově působí jako velmi vyvážený mix, kdy se jednotlivé světy střídají a prolínají. Armstrongovo chování během celého filmu výrazně ovlivní smrt dcery, která s ním opravdu hodně emočně pohne a udá směr vývoje jeho charakteru.

Nutno podotknout, že v Armstrongově chování se zrcadlí i celkový dojem z filmu. Stejně jako on, tak i pocit z filmu je velmi chladný, někdy až letargický a v některých případech tomu napomáhá i záběrová strnulost. Armstrong si moc pěkných chvilek neužije, umírají mu přátelé z vesmírného programu, ale každá další smrt ho paradoxně posouvá kupředu. Rozhodně to neznamená, že by ztrátu svých přátel neprožíval, ba právě naopak, ale Gosling svým strnulým a minimalistickým herectvím dokáže v divákovi vzbudit emoce. Jeho ženu si zahrála čím dál tím více obsazovanější Claire Foy a její herecké ztvárnění je pravým opakem Goslingovo výkonu. Nedusí v sobě emoce, je otevřenější a s rodinnými problémy se viditelně dokáže popasovat mnohém lépe.

Někomu by možná mohlo vadit, že kameraman Linus Sandgren hojně využívá velmi detailní záběry a to nejen v akčních sekvencích. V klidnější dialogových scénách je přímo nalepený na obličeje herců. Hodně to umocňuje už tak vyšponované emoce se kterými si Chazelle velmi pěkně pohrává. Není to samoúčelná mašina na slzy, ale pěkně koresponduje s tím, čím si Armstrongovic rodina prochází. Příběh se točí po většinu času kolem ústřední dvojice a ostatní postavy dostávají jen minimum prostoru. Jason Clarke, Corey Stoll nebo Kyle Chandler jsou sympatickým zpestřením a rozhodně nejsou nějakým rušivým elementem. Výborný casting. 

Akčnější pasáže jsou po většinu času spojené s přípravami na samotnou misi Apolla 11. Nejsou to však typické akční scény, které byste čekali ve spojení s vesmírným blockbusterem, což vlastně První člověk ani není, ale hodně diváku by k němu tak mohlo přistupovat. I zde Sandgren využívá velmi detailních záběrů a neskutečně tak zvyšuje intenzitu daného momentu. Ať už to jsou zkušební lety, samotný start Saturnu V. nebo přistání na Měsíci. Astronauti jsou zavřeni v neskutečně stísněném prostoru a Sandgren vám to neustále připomíná. Jeho klaustrofobické pojetí je vážně skvělé. K tomu všemu se přidává Hurwitzova melodická a ve vypjatých momentech neskutečně vygradovaná hudba, která ještě více umocňuje onen audiovizuální podkres. A tohle je nesmírná paráda. K realističnosti snímku hodně napomáhají i praktické triky, využití miniatur a kulis. Tvůrčí péče je viditelná na každém záběru.

Kdybych měl tomuhle majstrštyku něco vytknout byla by to asi stopáž. 142 minut je hodně a v některých částech filmu je to trošku cítit, ale Chazellův styl asi nesedne každému a tenhle film je ohledně formy asi jeho nejodvážnější. Někdy jsou šoty delší než by bylo zdrávo, jako bych viděl Malicka. Někomu by taky mohly vadit roztřesené záběry v akčnějších částech filmu, které možná budou ze začátku trošku rušit, ale časem si zvyknete.

Damien Chazelle natočil zdánlivě experimentální film, který se bude líbit jen specifické části publika, nikoli masám. První člověk je komornější, než by se mohlo zdát, příběh je postaven na emocích a rozhodování se v krajních situacích. Kamera je fantastická a hudba s ní skvěle spolupracuje. Herecké výkony jsou prvotřídní. Ztvárnění startu a přistání na Měsíci je zřejmě to nejlepší, co v kinech letos uvidíte a ta husina za to opravdu stojí. Tenhle film si zaslouží dvě věci. Velké plátno a hromadu cen. Víc takových filmů o lidské odvaze, vynalézavosti a touze objevovat dosud skryté.

10/10